Metody analýza lineárních obvodů 1

Tato kniha podává ve dvou dílech přehled metod užívaných k řešení lineárních elektrických obvodů. Zájemce může pochopit podstatu dané metody, doví se podmínky použití a získá odkazy na další zdroje. Metody jsou doplněny v nezbytném množství řešenými příklady pro vyjasnění dané věci. Kniha by měla sloužit jako přehled základních informací o daném problému. Je určena všem které tyto věci zajímají. Kniha obsahuje i jistý podíl matematiky, což dnes nebývá příliš populární, ale bez něho nelze podat solidní a věcně správné vysvětlení.

První díl knihy je zaměřen na základní metody užívané pro řešení lineárních elektrických obvodů. V první kapitole je popsáno členění teorie lineárních obvodů, její souvislost s teorií elektromagnetického pole, omezení která tyto teorie mají a vztah těchto teorií k poznávání světa. Ve druhé kapitole jsou vysvětleny základní pojmy, veličiny a zákony užívané v teorii obvodů. Vychází se z obecných definic veličin, aby bylo možné ukázat jejich vztah k teorii elektromagnetického pole. U jednotek veličin je ukázán jejich vztah k základním jednotkám soustavy SI pomocí jednotkových rovnic. V dalších kapitolách jsou popsány různé metody řešení elektrických obvodů a v závěru knihy je kapitola o možnostech využití popsaných metod řešení i v jiných oblastech elektrotechniky, či v neelektrotechnických oborech. Tím je upozorněno na to, že teorie lineárních obvodů používá dobře propracované metody, které jsou použitelné i jinde a může mít proto širší využití.

Elektrotechnika a tedy i teorie lineárních obvodů jsou z hlediska historie poměrně mladé vědy. Základy lze sledovat od třetí čtvrtiny 18. století, kdy byl zkonstruován kondenzátor. V průběhu 19. století fyzikové objevili základní zákony Ohmův a oba Kirchhoffovy, ze kterých mohla vycházet teorie lineárních obvodů. Další metody řešení vypracovali již většinou elektrotechnikové, podle toho jak si to žádala praxe v průběhu 19. a 20. století. U metod řešení nebo významných zapojení zapojení jsem se snažil pokud možno uvést také jejich autory s odkazem na původní zdroje, aby tito badatelé jejichž dílo je užitečné mnohým, nebyli zapomenuti.