Suzanne Simardová: Hledání mateřského stromu

Suzanne Simardová nás zavede do svého světa, do srdce lesa. Uká­že nám, že stromy nejsou pouze zdrojem dřeva či buničiny, ale že tvoří složitý a vzájemně provázaný koloběh života. Právě její pře­vratné pátrání vedlo k objevu „lesního internetu“ (Wood Wide Web), který ve svých knihách popisuje také Peter Wohlleben. S ob­jevitelskou vášní popisuje, jak se stromy rostoucí stovky let vedle sebe vyvíjejí, jak se učí a přizpůsobují okolnostem, poznávají své sousedy a rafinovaně spolu soupeří i spolupracují. V centru jejího výzkumu přitom stojí tzv. mateřské stromy – prastaré, mocné a ta­jemné velikány, které spojují a chrání ostatní stromy ve svém okolí.

 „Suzanne Simardová sdílí moudrost své­ho života, kdy naslouchala lesu... Její vě­decké paměti jsou stejně napínavé jako seriály HBO.“ - THE OBSERVER

„Ve své objevné prvotině o ,překvapivých tajemstvích‘ stromů Suzanne Simardová umně spojuje vědu s autobiografií... Toto průkopnické dílo čtenáře stejnou měrou poučí i dojme.“ - PUBLISHERS WEEKLY

„Suzanne Simardová desítky let noři­la ruce do hlíny, navrhovala výzkumné experimenty a postupně odhalovala pozoruhodná tajemství lesní ekologie... Elegantně a podrobně popsané, hlu­boce osobní... Její kniha svědčí o tom, že Suzanne Simardová umí psát o vědě. Svůj výzkum jasně definuje, přehled­ně popisuje kroky jednotlivých pokusů a svá ohromující zjištění nám předkládá na stříbrném podnose.“ - THE NEW YORK TIMES

Autorka

Bioložka Suzanne Simardová se narodila v Britské Kolumbii a vzdělání získala na Univerzitě Britské Kolumbie a Oregonské státní univerzitě. V současnosti vyučuje na Lesnické fakultě Univerzity Britské Kolumbie ekologii lesa a žije ve městě Nelson. Je považována za průkopnici v oblasti rostlinné komunikace a inteligence, její TED Talks zhlédlo více než deset milionů lidí po celém světě.

„Začala jsem tedy podnikat výzkumné výpravy, abych zjistila, kde jsme se tak šeredně spletli, a abych rozlouskla záhadu, proč se krajina sama zahojí, když jí k tomu dáme prostor — jak jsem viděla v případě vlastních předků, kteří káceli lehčí rukou. Bylo zvláštní, téměř strašidelné, jak se má práce prolínala s mým osobním životem a splývala s ním tak důvěrně jako prvky ekosystému, které jsem zkoumala.“